Když jsem chytal lelky

Zeptejte se náhodně deseti lidí, co nemají rádi a budou odpovídat: lhaní. Jsme ale vždycky naprosto upřímní, především sami k sobě?

Blíží se konec semestru, každý vysokoškolák má perno, protože hned co dodělá protokol, musí se vrhnout na semestrálku, než ji odevzdá už by se měl učit na zápočtovky, až ty zažene přijdou předtermíny zkoušek, potom regulérní termíny. No a pokud jste v závěrečném ročníku, tak jako já a mnoho mých přátel, ještě ani potom nemáte vyhráno, protože vás ještě čeká závěrečná práce, všechny ty krasotinky kolem v podobě konzultací, vytištění, objednání desek, svázání, odevzdání, státnice a obhajoba, přihláška ke státnicím, možná letní stáž. Pak teprve by mohlo být po všem.

Velikonoce už máme za pár, nelžeme tedy sobě. Když toho mám tolik, proč nepracuju na 150%? proč když mám budík na další den v 6:30 jdu spát až o půlnoci, po půl hodině sledování nicneříkajících videí na youtube? proč si namísto dokončení semestrálky otevřu facebook "na pět minut"? Ano, mám toho teď nad hlavu, mám ještě jiné aktivity, které za týden musím zvládnout, a budu toho mít stále hodně, ale není za tím něco víc?

Když se mě kamarád/člen rodiny/přítelkyně zeptá, jestli mám čas, odpovídám obvykle, že nemám a ona ta odpověď "stačí". Inu od dnes mi už stačit nebude. Nechci se spokojit s lacinou odpovědí, chci být upřímný. Já vím kam mířím, vím co mě tam dostane a vím, že se musím učit, pracovat průběžně na semestráklách, přestávky neprodlužovat a soustředit se plně na to, co momentálně dělám.

Toto je moje veřejná zpověď, pokud máte podobné zkušenosti a odbíhavé myšlenky, zkuste se na minutu zastavit a zamyslet, třeba proč jste v tuto vteřinu na signálech?
Jsou dvě osoby, které ani ten nejprotřelejší lhář nepodvede: Boha a sebe. Buďme tedy upřímní sami k sobě.