Přátelé vítejte v novém oběžníku o (mém) cestování :-)
Sice bloguju poměrně často, snad i pravidelně, ale zjistil jsem, že mám snad už více jak dva měsíce staré události, o kterých jsem ještě nepsal. Vždy, když se mi stane něco nového, nepíši o tom, protože by to bylo mimo chronologické pořadí. Zrovna z cestování toho mám za poslední dobu celkem hodně a jak jsem dříve slíbil, budu to sem práskat jak zajíce z Austrálie.
Neděli po návštěvě Muzea letectví jsem chtěl vyjet do přírody. Našel jsem už v pátek hezky vypadající lokalitu SZ od Madridu-Manzanares el Real. Když mě Stefan pozval a dal tip na Muzeum, zval jsem jej na tůru na oplátku zase já. Asi se mu nechtělo chodit nebo já nevím co. Nejdřív se mě ptal v kolik chci vyrážet, když jsem řekl, že v 8, řekl, že je to moc brzo. Když jsem navrhl 10:30, zeptal se mě na cenu. Jednosměrně jsem to odhadoval na max. 3,5€. Říkal, že neví, 4€ tam, 4€ zpátky, že šetří. Fajn, jedu sám.
Měl jsem alespoň úplnou volnost a nemusel se nikoho ptát, zastavovat, otravovat. V osm jsem rozhodně nevyrazil, ale hned jak jsem si sednul do autobusu, bylo mi dobře. Nemusel jsem nikam jet, mohl jsem si krásně poležet celý den v posteli, podívat na tři filmy. Bylo ale nádherné počasí, výhledy z okna jak z pohádky a v autobuse byli především turisti s podobnými záměry jako já.
Cestou jsem nespal ani se neučil slovíčka, ale jen se kochal. Ŕídit já, skončím jako Hrušínský ve Vesničko má středisková v příkopě, jak jsem nemohl odtrhnout oči od hor.
Přijel jsem, koupil si pytel buchtiček (nejlevnější věc na jídlo, v malých dávkách i dobrá, ve větších přinejmenším otravná). Vytáhl jsem si foťák, zapl GPS a přemýšlel nad dnešním cílem nebo cíli. Manzanares el Real je známý třemi věcmi:
Jezero jsem zjistil, že je oplocené, plavky jsem neměl, takže mě ani nezajímalo. Na hrad jsem očekával vstupné, takže taky beze mě :-) Inu zábava zdarma: hory. Nejvyšší vrch, to je náš cíl. Vyfotil jsem si hrad, a když jsem zjistil, že se dá vejít bez placení, prošel jsem a fotil vše, co se jen dalo. (Možná se mělo platit, jen to nikdo důsledně nekontroloval, psst :-) )
Začal jsem se drápat nahorů. Měl jsem stanovený limit, kdy se musím obrátit a jít zpátky, ať už budu kdekoliv. Na večer jsem měl domluvený skype s rodinou z US a chtěl jsem předtím ještě stihnout mši. Stoupal jsem tedy jak kamzík, a vždy, když jsem se zastavil a koukal se do údolí, plácal jsem se po zádech, ne ani proto, že jsem ušel těžký úsek, ale že jsem se vůbec odhodlal jet. Byla to nádhera, posuďte sami. Panoramatických fotek z tohoto výletu mám požehnaně, ale prostě fotit jsem musel, taková pastva pro oči!
Cestou jsem našel divoké ostružiny, od sluníčka vysušené jen na úplné sladké minimum, srovnatelné se směsí na čaj. Když jsem se vyškrábal na místo, z kterého jsem výš už postoupit nemohl, sundal jsem si propocenou košili, ponožky i boty a jen odpočíval se zavřenýma očima anebo se díval okolo. Na cestě zpátky jsem ztratil značku a protože jsem muž, pokračoval jsem kupředu, než abych se vracel :-) (teda o kousek jsem se vrátil asi třikrát, ale pak jsem sešel úplně.) Prodíral jsem se nakonec houštím a byl podrápaný, ulepený a špinavý od keřů, že jsem si ani batoh nechtěl otevírat, natož pak fotit. Spěchal jsem, chvílemi běžel, protože bych nerad propásl autobus. V městečku jsem se potom chtěl umýt a byl jsem krok od toho umýt se v kašně, ale protože byla oplocená, na náměstí a před kavárnou se zahrádkou plnou přihlížejících, nakonec jsem od tohoto upustil. S velkou časovou rezervou jsem si pohodlně vykračoval na zastávku, kde zrovna stál jakýsi autobus. Můj měl jet až za 45 minut. Přišel jsem na zastávku pár vteřin po odjezdu autobusu, který jak jsem záhy zjistil byl moje linka! Zbývající čas jsem tedy využil k návštěvě jezera. Nijak zvlášť mě neoslovilo aspoň jsem si ale umyl ruce, chvíli si tam i sednul a jen tak rozjímal, ale zjistil jsem, že se mi tam nelíbí.
V pohodě jsem potom došel na autobus, sednul a spal.
Do Madridu jsme přijeli včas, ale šance, že bych stihnul mši byly tytam, prostě jsem to špatně spočítal. Tak jsem se důkladněji umyl v koupelně autobusového nádraží, dojel domů a po spršce jsem skypoval se svojí host rodinkou z Omahy.
Hezká neděle, kterou jsem jen tak neproflákal...
"jen odpočíval se zavřenýma očima" :D - pochlub se, že Tys tam usnul bos a do půl těla? ;)
nepřiznám! :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.