Včera byl přesně rok od prvního vyměněného dopisu s mojí přítělkyní. Za několik dní bude 11 měsíců, co jsme spolu. Napadlo nás někdy v dubnu společně na dálku adoptovat dítě. Čekaly mě ale zkoušky, bakalářka, přípravy na roční stáž, nakonec jsme žádnému dítěti finančně nepřispěli.
Před pár dny se mi zdál sen. To samo o sobě moc neznamená, ale když řeknu, že za rok mám tři až pět snů (které si ráno i pamatuji) možná mě to trošku odliší od většiny. Objevil jsem se v Africe. Nevím proč nebo jak, ale vzdáleně nám to otevřelo znovu téma adopce na dálky. Dnes je ve Španělsku volno a tak jsem začal hledat. Nevím, jaká jsou kritéria pro správný výběr charity, natož dítěte.
Ale představa, že pokud "si" adoptuju dítě na dálku, bude vše lepší, růžovější je naivní.
Právě procházím stránky, zprostředkovávající adopce na dálku a je mi z toho úzko. Snažím se šetřit, peníze nerozhazuju, a nechávám na účtu. Podělit se s těmi, co měli méně štěstí, je více než na místě.
Zkuste si ale rozkliknout kteroukoliv stránku a nevím jak vás, ale mě přepadá smutek a beznaděj. I když pomůžu jednomu, ani ne jeho soused, ale rovnou bratr či sestra na tom budou i nadále špatně. Dokonce kdybych posílal celou svoji výplatu rovnou do Afriky, Indie, nebo ještě jinam, nic celkově nezměním.
Adopce jediného dítěte smysl určitě má. V žádném případě netvrdím, že je to zbytečné a můžu si tak ušetřit peníze i starosti. Ale topí mě vědomí, že nevidím řešení celkové situace.
Nebudu závěrem ani psát: "pošlete jakoukoliv částku, pomůžete změnit svět". Odkážu vás na moji oblíbenou pasáž Římanům 12
"V životě nemůžeme dělat velké věci, ale můžeme dělat malé věci s velkou láskou." Matka Tereza
Já su rád, že na intru máme jako studenti jednoho studenta v Indii adoptovaného. Je sice kolikrát náročné ty peníze vybrat, ale výsledek za to stojí. obzvlášť, když už adopce funguje na intru cca 10,15 let, tak za tu dobu už vystudovalo několik studentů a pomáhají svému okolí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.