Dnes je ve Španělsku generální stávka. Z našeho oddělení postupně napsali skoro všichni, že se stávky zúčastní, protože s reformami nesouhlasí. Bavil jsem se s kolegy, co bych mohl nebo snad měl dělat. Ptal jsem svého vedoucího, co si o tom myslí. Říkal mi, že bych se mohl stávky zúčastnit. Dokonce by mi to doporučil. Pak mi ale odhalil dva "malé" háčky: přišel bych o den volna a přišel bych o den platu. V práci ale nebude až na 2 výjimky nikdo, proto práce nebude a proto si můžu dělat, co se mi zachce. Přinesl jsem si proto vlastní počítač a pokud opravdu nic nebude (čemuž zatím vše nasvědčuje, proto i píši tento příspěvek).
Upřímně je mi jedno, jak to dopadne, mně se to už nedotkne.
Jsem osoba poměrně apolitická (nejen v aktuálním, ale i původním významu slova).
A protože by mi stávka nepřinesla přímo nic a ukrojila mi i z volného času i z peněz, rozhodl jsem se do práce jít. Napadlo mě dokonce, že je to sobecké. Jenomže taky mně napadlo, že účastnit se stávky není o nic méně sobecké. V obou případech se rozhodujete na základě sebe.
Navíc samotný protest je až odpoledne, takže to mi neuteče.
Na skypu jsme se včera s Pavlou bavili dlouho, dlouho do noci. Skype důležitý a velice přínosný, nicméně jsem se do postele dokotoulel až v 1:50 a s budíkem na 5:40 jsem měl v životě už i pár věcí, na které jsem se těšil více, než méně, než čtyři hodiny spánku a cestu do práce, kam navíc nemusím.
Inu jsem už tady a v autobuse do práce mně napadlo, že bych napsal takový fejeton, jak to dnes u nás probíhá. Neberte všechno vážně, je to z části nadsázka. Navíc mně se to říká, když si z toho můžu dělat srandu.
05:40 zvoní budík "Koho můžu zabít, abych spal o hodinu dýl?"
Poslední dobou vstávám v 6, i když by mi stačilo vstávat i v 6:15. Abych opravdu vstal, dávám si budík dál, než na dosah ruky, abych jej nemohl jen tak típnout. Dnes jsem měl ale ruce opravdu dlouhý :-)
06:05 trochu jsem se ještě rozválel "Teď nebo nikdy"
Vstal jsem, i když jen fyzicky. Oblíkl jsem se a přesunul do kuchyně.
06:09 snídaně "Bůh žehnej vynálezci kávy"
Silná káva, piškoty v kávě ke snídani, prosím, nepleťte si mě s mrtvolou. Žiju, aktuálně, před deseti minutama sice ne a za deset asi taky ne, ale teď trochu jo :-)
06:25 higiena "třikrát vlevo, třikrát vpravo, dnes to musí stačit"
Čištění zubů je reflexem. Zbytek neřeším.
06:30 cesta na metro "procházka probouzí"
Došel jsem na zastávku, už jsem měl otevřený obě oči, už jsem se dokázal soustředit a nechtělo se mi jenom spát. Informační cedule ukazovala příští metro za 7 min. Normálně touto hodinou jezdí spoj každé 4 minuty. Neujel mi před nosem, ale prostě stávka.
06:44 přijelo metro "sedátko pro mě"
Promiňte prosím, ale já si musel sednout. Spojů jezdilo málo, proto se vagón docela naplnil. Já si procházím jako vždy slovíčka.
07:00 vystupuju "chápu, stávka"
Vycházím z metra, prochází davy stávkujících s vlajkami, sem tam někdo zapíská, obzvláště když kolem projíždí policejní dodávka. Zvedám papírek "10 důvodů pro to, říct NE pracovní reformě". Aspoň se něco přiučím. Pouštím si za odměnu za ranní vstávání Donutila, Silvestr 1998.
07:15 přijíždí náš autobus "aspoň se tu vyspím"
Nastupujeme, vzhledem k tomu, že obvykle je 12 linek a dnes jen tři, i přes neúčast mnoha se asi naplní. Poslouchám Donutila a i když většinu historek jsem už slyšel, praskám smíchy.
07:18 projíždíme centrem "těch ale je!"
Protestujících je víc a víc, pozoruju mladíka jak na osvětlený bilboard lepí plakátek "Zavřeno pro generální stávku". Přemýšlím, kolik lidí je zapotřebí k zformování davu, kde díky líbivým tvrzením přestává myslet jedinec za sebe a mění se ve stádo (bučících) ovcí.
07:35 dohrál Donutil "čas spát"
Odhaduju čas příjezdu do INTA na 7:55, nařizuju si budík, abych nepřejel svoji zastávku. Vzpomínám na Steva Jobse, že je potřebné se ptát, že ostatní jsou ochotní pomoci, jen je potřeba je požádat. Obracím se na souseda za sebou s prosbou, jestli by mě vzbudil, když přijedeme. S úsměvem přikyvuje. Využívám situace, abych si vyžádal svolení se sklopením sedadla (seděl na dvojsedačce, já se sklopil na nepoužívané místo
07:54 příjezd do INTA "dnes to bude zajímavý"
Soused mě mírným poklepáním na rameno budí. Před branou stojí hlouček, který při našem projíždění bučí a píská. Ironicky jim mávám a usmívám se. Pouštím si Donutil-Věšák a znovu se začínám usmívat.
07:57 příchod na oddělení "budu dnes úplně sám?"
Nikdo tu není. Obvykle touto dobou je tu už pět lidí, dnes jsem první. Jdu si pro klíč od našeho kanclu, kontroluju probíhající test a usmívám se, protože se těším, že dnes to nakonec může být ta největší (placená) pohoda, kterou jsem kdy zažil.
08:00 zapínám počítač "jakou stávku si uděláš, takouvou ji máš"
Napadlo mě odměnit příchozí. Vytahuju papír a tužky, píšu "Dobrý den a vítej" a cedulku vylepuju na dveře od kanceláře. Nikdo nepřichází, já se díky Donutilovi culím.
08:45 ticho po pěšině "ještěže jsem přišel"
Dohrál Donutil, pouštím třetí a poslední vystoupení Donutil- Na cestách. Představení znám skoro zpaměti. Nidko nepřichází, nikdo neruší.
09:05 příchod dalších "žeby přece jen práce?"
Přichází nejdříve dva kolegové z jiného oddělení, vítám je a ptám se, proč nestávkují. Odpovídají, že musí měřit. Tak je aspoň vítám.
O chvíli později přichází i jediní dva neúčastníci stávky z našeho oddělení. Mezi nimi i vedoucí projektu, kterého jsem součástí. Ptám se, proč nestávkuje. Odpovídá, že z deseti důvodů. Vytahuju papírek "10 důvodů pro to, říct NE pracovní reformě" a ptám se, jestli kvůli těmto 10 důvodům. Moc se netváří, tak jej obracím hlavou dolů a ptám se, jestli kvůli 10 důvodům naopak. Se smíchem říká, že to spíš. Říká, že by se častnil, kdyby stávku udělali se zapojením rozumu. Zvoní mu telefon, po hovoru do toho šťouchat už nechci, jak to myslel. Ptát se, jestli se úšastníte stávky je dokonce nelegální. Zjistil jsem to teprve včera, po tom, co jsem se ptal asi už dvacátého člověka. Normálně bych se nedivil, ale Španělé jsou otevření, když se zeptáte, klidně vám řeknou, kolik vydělávají.
Ze srandy vedoucímu projektu navrhuji, že by mohl stávkovat interně, tj. nedělat nic. Směje se, že naopak dnešek mu dává příležitost udělat ve spoustě věcí náskok.
Vypínám Donutila.
09:35 ticho po pěšině "situace stabilní"
Nikdo nepřichází, nikdo neodchází. Přemýšlím, že student, který je tu na 4 dny na exkurzi neměl dnes chodit. Nemá se mu kdo věnovat, protože oba kolegové jsou zaneprázdnění. Existuje ale riziko, že se o něj budu muset postarat já. Potěš koště něco odborného ve španělštině vysvětlovat šestnáctiletému geekovi, měřícímu dva metry.
14:58 padla "tak to bysme měli"
Podle plánu si balím věci, svoje jsem stihl.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.